Korupce, klientelismus, odposlechy – projev selhání elit

Předražené zakázky, známí a milenky zaměstnaní jako poradci, cinknutá výběrová řízení, prodeje státního majetku pod cenou, předražené nájmy státních úřadů u kamarádů, lobysté dirigující politiky po telefonu ….. A co je na tom nejzajímavější, ti kluci jedoucí po hraně zákonů v šedé zóně nejsou žádní bývalí komunističtí privatizátoři. Jsou to hoši středního věku vstoupivší do byznysu po revoluci, nové, socialismem nezkažené kádry!

Ano, krade se a obchoduje s vlivem všude. Dělo se tak tomu odjakživa i u nás. Ale člověk tak nějak žije v představě, že je to jakýsi okrajový jev, spodina či škraloup vyskytující se v každé společnosti. Když se však na vás valí dennodenně lavina nových a nových případů, jen veliký optimista se dokáže ubránit dojmu, že je to vlastně systém, že žijeme ve společnosti na nepravostech založené. Pak už je opravdu jenom krůček k revolučním náladám a i velmi konformní člověk musí nakonec přiznat, že na těch lidových hnutích volajících po vypráskání politiků a změně systému něco je. Když nepravost společenského systému přeroste jistou mez, je jeho destrukce, byť bez pozitivního cíle, ospravedlnitelná. Vše jiné, než systém založený na lžích a korupci, je totiž lepší.

Má dnešní situace nějaká pozitiva? Jediným světlým momentem snad je, že se o tom může alespoň mluvit a psát. Za těch opěvovaných komunistů se ty věci také děly, jenže se o nich nikdo nedozvěděl. Tak snad ta demokracie přece jen není horším systémem. Šokující je však naopak právě to, že v těchto praktikách jedou hlavně dnešní čtyřicátníci a nově i třicátníci. Tj. kluci a holky vyrůstající v klidu a spokojenosti, absolvující zdarma vysoké školy, mládežníci, před kterými se otevřel celý svět a Evropa. Co však udělali s touto ohromnou příležitostí? Vyrazili studovat a sbírat zkušenosti, přivezli do své vlasti nějaký kapitál, rozjeli byznys zaměstnávající lidi? Ne, oni si začali kus po kuse tu naši vlast přivlastňovat (privatizovat), začali vysávat své spoluobčany a takto získané prostředky převádět do daňových rájů, nakupovat za ně vily v zahraničí atd. Kde se jen stala chyba?

Těžko říci. Všichni jsme si ale velmi rychle zvykli na konzum. Počítáme, kdo více vydělá, koupí si lepší dobroty na sobotní grilovačku, značkovější zboží, vyrazí do vzdálenější země…. V podtextu odsudků mafiánských praktik lze mnohdy vycítit jednoduchou závist. Oni mohou krást miliony, já jenom tisíce, já jsem vlastně poctivý, gauneři jedni! Při sledování starých filmů nebo četbě starých knih člověka očividně zarazí ideologie. Ano, lidé ještě před 50 lety žili nějakou ideou - národa, víry, vlasti, rodiny ….. komunismu. Ne všechny ty ideje byly správné, ale jedno se musí nechat. Zatímco člověk doby kamenné (moje generace a starší, jak říkají mé děti) žila nějakou myšlenkou na něco vyššího, vědomím součásti něčeho většího, dnes hraje každý jen sám za sebe.  Jít se poprat o svůj národ, území, kde žiji, hodnoty, kterým věřím? Ale kde! Já se chci mít dobře, užívat si a do jiných mi nic není. Kde se to nové náboženství Velkého Ega vzalo? Opravdu je velikost konta tím jediným, za co jsem ochoten se prát a v případě nouze zabíjet?

Samozřejmě, lid se rád drží příkladů. Máme politiky ochotné rozdat potřebným svůj osobní majetek? Vůdce schopné obětovat v případě porušení zákona i své vlastní děti? Nebo postavit se do čela útoku a zvednout morálku mužstva osobním příkladem? Kdepak, současný politik se snaží zabezpečit hlavně sebe a svou rodinu. Zajímá ho tok financí od lidu do společné kasy a z této kasy k němu, příbuzným, spolustraníkům či příjemcům schopným ovlivnit jeho znovuzvolení. Rozkvět společnosti, blahobyt národa? Ale kdež, stará veteš! Tak ale to máme dost velký problém, toto snad neplatilo ani u mafiánů.