Starej se o sebe, Pražáku!

U kontejnerů na odpadky se v našem vnitrobloku pravidelně objevují zajímavé předměty. Celé kuchyňské linky, skříně, pohovky, křesla, televize, ledničky …. Zkrátka většina obyvatel si při renovaci bytu neláme hlavu, a vše nepotřebné způsobile vynese pod okna svých spolubydlících.

Z tohoto prostoru se tak postupem času stal „obchoďák“ pro nejrůznější existence. Někdy zde vzniká téměř fronta přehrabujících se v popelnicích a věcech v jejich okolí. Nicméně to, co nelze odnést do sběru či jinak zpeněžit, zde zůstává až do doby, kdy domovní správě vyměknou nervy a nechají ten nepořádek tak dvakrát do roka odvézt (samozřejmě na náklady nás všech).

Jednou navečer jsem zde zaznamenal nový výskyt rozličného harampádí – židle, lustry, jakési železné tyčky. Který neřád, pomyslel jsem si nechutně. Když v tom přiběhl asi třicetiletý mladík, mrskl vedle kontejneru dvě staré židle, otočil se, a pádil pryč. 

Občanské svědomí mi nedalo a zvolal jsem za ním: To považujete za normální tady pohazovat staré harampádí?

Já platím za odvoz odpadu dva tisíce měsíčně! vyprskl mladík.

Dva tisíce platíte možná i s fondem oprav, ale ten odvoz odpadu stojí pár set ročně a kontejnery jsou na domovní odpad. Starý nábytek si musíte odvézt do sběrného dvora, tam ho od vás vezmou také zadarmo! zněla moje odpověď.

Já tady kupuju byt za strašný peníze, je to plný bordela, a ještě to tak budu odvážet! zařval vztekle.

A že se tu pak na to budete dívat půl roku, budou v tom rejdit myši, to vám nevadí? byla moje kontrolní otázka.

Zas…. Pražáci, starejte se o sebe! Já nevím, kde mi hlava stojí, a tady bude do mě rejpat nějakej blbej Pražák! zaječel mladík a zmizel v sousedním vchodě.

A co bylo dál? Nic. Poněkud zhnusen lidskou drzostí a sobectvím jsem odešel domů. Druhý den pár železných věcí zmizelo, nejspíše do sběru. Bohužel s nimi i kryt vodovodního uzávěru před kontejnery. Jedna skříň a jedny dveře tam leží dodnes. Rozmrzelí řidiči, kterým občas brání ve vjezdu do vnitrobloku, je sem tam odkopnou, ale ty předměty se neustále vracejí jakýmsi samospádem do prostoru, kde mohou překážet.

Nejsem Pražák ani rodem ani trvalým pobytem, tak bych si nemusel ta vzteklá slova brát zrovna osobně. Přiznám se ale, že mne psí exkrementy, poházené odpadky, posprejované zdi ….. rozčilují čím dál více. Procházel jsem jednou v Innsbrucku sídliště pro sociálně slabé občany, na štítcích byla samá slovansky či turecky znějící jména, ale nic takového jsem tam neviděl. Všude uklizeno, žádná čmáranice, zábradlí a chodníky bez poškození.

Je jednoduché svádět ten nepořádek na „socky“, ale onen mladík určitě žádná „socka“ nebyl, byt zde stojí okolo 4 mil. Kč. Přesto hodně lidí, kteří by se označili hrdě za „slušné“, očekává, že se jim o pořádek pod oknem bude starat někdo jiný (hlavně když to nemusí platit). Zdá se, že se nám socialismus v té nejhorší podobě vnější hrané sounáležitosti, ale osobního absolutního sobectví usadil v hlavách hodně hluboko.