Důležitost sčítání lidu je prokázána!

Přes víkend se pětina lidí on line disciplinovaně sčítala a statistici si libují. Je sice zarážející, co na tom budou tři roky analyzovat, když mají podstatnou část dat nyní přímo v systému a ty zbývající asi není problém do něj „nabušit“ za pár týdnů, ale nešť. Metodika sčítání, které se držíme od doby Marie Terezie, počítače neznala. Hlavně se těšme na to, jak výsledky sčítání pozitivně ovlivní kvalitu našeho života v budoucích deseti letech.

Například podle počtu automobilů, který má stát v permanentní evidenci, se jistě už desítky let plánuje naše silniční síť. Čím to ale je, že naše hlavní město stále nemá okruh a páteční odpoledne na našich dálnicích připomíná parkoviště? Kde udělali soudruzi se statistického úřadu a ministerstva dopravy chybu? Síť benzínových stanic vyrostla během pár let bez statistiky a plánování tak, že to k tankování nemáte většinou více, jak 20-30 km. Pokud by se ale benzínky stavěly podle vědeckých postupů, zřejmě byste měli problém k nim vůbec dojet.

Tomu by nasvědčovala situace s počtem míst ve školách. Nejmarkantnější je to na školkách. Vláda krátí rodičovský příspěvek a káže o blahodárnosti co nejrychlejšího opětovného zapojení matek po porodu do pracovního procesu. Jenom jaksi pozapomněla poradit, co dělat s malými dětmi. Ve velkých městech vám je do 4 let do školky nevezmou ani náhodou. Co na tom, že učiliště a střední školy se o studenty jen perou a mají nevyužité kapacity. Školek je zoufalý nedostatek. Přitom by se zdálo, že předpovědět porodnost a tomu adekvátně upravovat síť školských zařízení by mělo být nejspíše základní disciplínou statistiky. Pokud stát neví, kolik bude mít občanů jaké věkové kategorie, jak chce vůbec fungovat?

V této souvislosti je zajímavé, na jakých kalkulacích stojí asi důchodová reforma. Jeden den stačilo na její financování 20% DPH, za týden 17,5%. Výpočet založený na statistice a údajích ze sčítání 2001 nebo čisté kramářské handlování? Bohužel zcela evidentně platí varianta č. 2. Nyní se dokonce ukazuje, že i při těch propočtech, které se náhodou vzaly do úvahy, se nepočítalo s tím, že lidé s vyšším příjmem, kteří ze systému vystoupí, mají také vyšší pravděpodobnost dožití. Tudíž navržený systém je odsouzen nejspíše v řádu dvou desítek let ke kolapsu.

O nesmyslnosti sčítání bylo napsáno již hodně a příklady z praxe jasně ukazují, že stát neumí a nechce pracovat ani s údaji, které má ve své databázi průběžně. Sčítání má tedy pouze jednu základní funkci, a tou je demonstrace moci státu nad občanem. V dnešní době otevřených hranic a svobodných informací na internetu tak sčítací akce představuje jeden z posledních nástrojů, jak  ukázat občanovi, kdo je tady pánem.