Atraktivní volby do Senátu? Leda tak o jeho zrušení!

Volby do Senátu opět nezklamaly – rekord neúčasti byl prolomen a politici naivně hořekují, v čem je asi příčina. A jak už bývá v zemích českých zvykem, ti neúspěšní mudrují o změně volebního systému a dalších úpravách, které by voliče k urnám dohnaly. Od povinné účasti až po volby místo čtvrteční odpolední směny.

Příčina neúčasti je přitom celkem jednoduchá. Přiznejme si to na rovinu, volič není hloupý a volby do zbytečné instituce považuje za ztrátu času. Senát má totiž pravomoci veskrze destruktivní – neschvalovat, zamítat, z nichž většinu má také ještě prezident. Proč máme ale 81 přímo volených mudrců, kteří mají stejnou autoritu, jako jeden, dnes rovněž přímo volený, který sedí o pár desítek metrů výše nad nimi? Poslední změna Ústavy, která instalovala přímo voleného prezidenta, učinila Senát v podstatě zbytečným. Ano, Senát má i zákonodárnou iniciativu, ale kolik zákonů z jeho dílny nakonec prošlo? A perly typu zákazu otevírání obchodů o svátcích snad může vymýšlet ve volných chvílích i normální poslanec, na to nepotřebujeme senátora. Tak k čemu ta instituce vlastně je? Ví to někdo? Pokud ne, nemůžeme se divit, že to neví ani volič a k volbám se mu obtěžovat nechce.

Senát byl kdysi zamýšlen jako pojistka stability, ale každý politolog amatér (ti profesionální si to nemohou dovolit) musí vidět, že je spíše zdrojem nestability. Máme dnes volby parlamentní, krajské, místní, prezidentské a k tomu troje senátní. Tj. prakticky každý rok nějaké a země se nachází v permanentní volební kampani. Sotva chce vláda přijít s reformami, musí je zastavit, protože jí hrozí debakl v regionech nebo na radnicích a straníci začínají v obavě o posty kopat kolem sebe. V téhle zemi nelze opravdu nic změnit a k lepšímu už vůbec ne. Ona totiž systémová opatření chtějí delší časový horizont, ale kde ho brát, když příští volby budou zase za rok? Ano, ten příští rok zrovna žádné nebudou, ale to je naprostá výjimka, tak tam uděláme stranické sjezdy, abychom náhodou neměli chvíli klidu na nějakou tu práci.

Originální jsou povolební meditace o změně volebního systému. V Německu volí tak, v USA nějak, tak proč se přece nepoučit, k čemu je nám nějaká česká tradice? Funguje to ve Finsku, tak hurá! Tyto argumenty jsou opravdu věčné a slyšíme je u zavádění kdejakého nesmyslu. Vždy totiž najdete zemi, kde něco funguje jinak, než u nás. Například v KLDR žádné demokratické volby nejsou, tak bychom se mohli také poučit, ne? Některým našim politikům by se to jistě i zamlouvalo. Fantastické ovšem je, jak si někdo například může myslet, že kdyby se volilo ve čtvrtek odpoledne, byla by účast vyšší než v pátek a sobotu. To může napadnout pouze člověka, nacházejícího se hodně daleko od života normálních lidí. Fabriky by rušily odpolední směny nebo by pracující byli přímo obcházeni s urnou u soustruhů a čárkovalo by se, kdo (a rovnou třeba i jak) volil?

Ono se ale nakonec nestane nejspíše nic. Vzpomínáte, jak po poslední taškařici s padělanými podpisy při prezidentské volbě všichni slibovali, jak volební zákon vylepší? A stalo se něco? Vzpomene si na to vůbec někdo do příštích prezidentských voleb? Senátní volby proběhly s trapným vysvědčením pro tuto instituci, ale noví senátoři se „aktivně“ chopí moci a budou pracovat, jako diví. Strany se s výsledkem nějak smíří a začnou se zabývat aktuálními hrátkami, cirkus jede dál. Tak zase za dva roky na (ne)shledanou!