Obrana nevoličů - nevolit je také volba

Mizerná účast ve volbách do Evropského parlamentu je vydávána málem za krach Evropské unie, místy i demokracie. Padají divoké nápady na povinnost volit nebo možnost elektronického hlasování. Nicméně volbu měl přece každý – tu základní jít volit nebo ne, tu druhou volit kohokoli z předložených kandidátů. Jako volič, který propásl pouze jedny volby za posledních 25 let, bych byl pro, nechat vše, tak jak je.

Ti, kteří k volbám nešli, nevysílali přece žádné signály ani rafinovaně nebořili státní uspořádání, prostě jim nestálo za to se k volbám vypravit. A to je koneckonců velmi dobře. Znamená to pouze jediné. Pokud lidem nestojí za to obětovat 1 hodinu času na tak prostý úkon, jako je vhození lístku do volební urny, mají se prostě dobře a necítí potřebu na tom něco měnit. Ano, existuje celá řada interpretací od zoufalého postavení lidu, který je až tak letargický, že nemá ani sílu k volbám dojít, až po radikální protest proti prohnilému režimu u nás a v Evropě vládnoucímu. Pravda je ale ve skutečnosti úplně jinde.

Kampaň k těmto volbám byla přehlídkou radikalismu a extrémismu. 90% kandidujících stran slibovalo boření stávajícího režimu fungování EU a málem i České republiky. Většina radikálů se na volby jen třásla a určitě si tuto příležitost ujít nenechala. Jestliže přesto 80% hlasů získaly celkem konformní strany, je to velice dobrý signál pro naši společnost. Volby jednoznačně ukázaly, že radikálové jsou hodně slyšet, ale v praxi nemají zdaleka takovou podporu, o jaké sní. Řada kandidátů, jejichž billboardy visely téměř všude, skončila s výsledkem v řádu desetin procenta. Řada těch, kteří organizovali málem demonstrační volbu svých příznivců, se ocitla v poli poražených. Občané prostě chtějí stabilitu a fungující ekonomiku, radikální proklamace pouštějí kolem sebe.

Komické jsou návrhy na zavedení povinnosti volební účasti. V zemi, kde jsou zákony pro legraci, lidé nechávají propadat své osobní doklady, řídí bez řidičského průkazu, zneužívají nemocenskou …. chtít někoho donutit oželet posezení v hospůdce či výlet do přírody, je na složitou ústavní proceduru. Rovněž nápad na elektronické hlasování nevypadá moc rozumně. Volby jsou dost závažným aktem na to, aby se měnily na klikací anketu. Nejspíše by se rychle objevily soukromé elektronické volební místnosti, kde někdo vydává šišku salámu a petku piva za odklikání těch správných kandidátů, případně vyřizuje registrace lidem, kteří v životě neviděli počítač. Buďme soudní. Pokud někdo nechce investovat do volby hodinu času, ať tedy nevolí. V okamžiku, kdy mu půjde o něco závažného nebo i změnu zaběhlého pohodlí, určitě se probere a k těm volbám přijde.

Svobodné volby v minulých letech ukázaly, že si nakonec lidé vždy zvolili správnou reprezentaci. Přesně takovou, jakou si zasluhujeme. Ano, udělali jsme spousty omylů, ale to je proces výchovy. Tyto volby potvrdily, že se český volič přece jen učí a populisté to budou mít stále těžší. A to je opravdu dobrá zpráva. Po těch desítkách let, kdy tady žádná možnost volby vůbec nebyla, a k volbám chodilo 99,9% lidí, skutečně obdivuhodné.